Malování tohoto obrazu jsem započal bez dlouhých příprav a myslel si, že celý průběh bude jednoduchý. Opak byl pravdou a obraz mě začal opravdu pohlcovat. Nastalo nekonečné přemýšlení nad tím, jak obraz domalovat. Pohlcení na mě nepůsobilo pouze z obrazů, ale i v situacích kolem mě. Na jedné straně to bylo velice příjemné, avšak skutečné zážitky jsou vždy vykoupeny obrovským zklamáním. Takové střídání nálad jsem dlouho nezažil a nebyl schopen se plně soustředit. Na obrazu jsem se snažil zachytit situaci, nad kterou přemýšlíte, ale přesto ji uděláte. V domě malování obrazu byly mé pocity konfrontovány s pocitem, který se nevyjadřuje lehce, ale je třeba je vyslovit i kdyby to bylo v životě poprvé a možná naposledy. Pokud tohle neuděláte, promarnili jste říci v pravý okamžik to co cítíte, i kdyby jste nebyli vyslyšeni. Uleví se vám a vy se s tím pocitem musíte naučit žít. Mnohem horší je nevyjádřit nic a vnitřně se užírat s vědomím, že tato situace již nemusí nastat. Při těchto situacích dochází ke změnám, které sami cítíte, ale mnohdy nedokážete vysvětlit. Na obraze je tento pocit vyjádřen dvěma odlišnými srdečními křivkam, z nichž jena je normální fyziologická křivka EKG a druhá změněná. Ta je znázorněna ve spodní části a jedná se o tzv. blok Tawarova raménka. Poté se křivka ztrácí a v horní pravé části je již v pořádku, stejně tak je možno se dívat i opačně. Jelikož oduševnělost celého obrazu může být velice složitým dějem na základě reálného podkladu, ne všichni kteří čtou, nebo naopak již řádky četli, nemusí pochopit správně tok myšlenek. Tento obraz by neměl sloužit ukvapeným závěrům, protože tomuto účelu nebyl stvořen. Jestliže cítíte podobnost s těmito řádky a chápete v náznacích jejich obsah pochopíte, že byl namalován s co nejlepšími úmysly. Ne vždy se ovšem dobrý úmysl setkává s pochopením.

Barevné spektrum je opravdu bohaté a takové prolínání barev nebývá u olejových obrazů obvyklé. Na obraze je vyobrazena deformace, kterou způsobuje síla středu pohlcení.