Zde jsem dal prostor smyslům. V tomto obraze není znázorněna žádná postava, ale pouze city a jejich vzájemné vazby. City můžou být zcela jistě opětovány, ale zde je to opačně. Vznikl tedy výjev, který se tuto situaci snažil zachytit a ne vždy se obraz maluje v pohodě a dobré náladě. Splynutí malovaného výjevu s pocitem, který právě malíř prožívá je dokonalá kombinace pro objektivní zachycení situace. Ta se právě v této abstrakci nabízí a vzniká tak bezpočet hezkých děl.

Ve středu obrazu je seskupená celá myšlenka, jež je znázorněna do podoby oka s náznakem víček a řas. Místo, kde se potkává žluté kolečko s modrým trojúhelníkem je detail místa, kde vychází cit směrem k druhé osobě. Ta tento cit sice pozitivně vnímá, ale vzájemně neopětuje. Neopětované pocity jsou zaznamenány ve spodní části pod okem v rudém tónu. Jemné přechody vycházejícího světla z pravé hodní části vyžadovaly jemné stínování s postupným přidáváním tmavých odstínů.