Námět byl čerpán jednoho dne, přesněji noci, když jsem se rozhlédl z okna. Napadla mě myšlenka, že patrně nebudeme na světe zcela sami a takových zemí jako je ta naše, bude celá řada. Druhý den ráno po probuzení jsem započal a celou dobu malovat tak, jak si to předešlé noci představoval. Pro mě je tím znázorněna realita a znázornění oblohy se může někomu zdát příliš realistické a tudíž nepřesně namalována, ale veřte, já to celou dobu takto cítil.

V levé spodní části je soustředěn větší počet hvězdiček, které tvoří podobu vesmírné mlhy. Pohled na planetky a veliké vzdálenosti mezi nimi, tak jak je zachytilo mé podvědomí. Vidět zemi z vesmíru na vlastní oči a být tzv. "u toho", je pro nás naprosto nedostižitelné, ale v naší mysli však možné. Na obraze je také veliká planeta podoby Saturnu s typickým prstencem a vedle ní v dálce jasně svítíci hvězdy a... vzdálená podoba života tak, jak ji neznáme.